Původní Svaz brannosti byl založen dekretem presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše 27. Října 1945 sloučením Svazu československého důstojnictva, Svazu národních střeleckých gard, Svazu československých rotmistrů a Svaz československých záložníků. Měl více než půl miliónu členů a jako jediná celostátní veřejně-správní korporace převzal, pod přímým dozorem Ministerstva národní obrany, veškerý branný výcvik.

Skládal se z vojensky organizovaných jednotek, které se mohly použít jako stráže, strážní oddíly, bojové svazy pomocných vojenských služeb a protiletecké ochrany. Mohly sloužit jako výpomoc při ochraně hranic při živelných pohromách apod. Zahájení činnosti Svaz brannosti je spjato se jmény brigádního generála Mikoláše Ferjenčíka (tehdejšího státního tajemníka ministerstva národní obrany, divizního generála Bohumila Bočka (tehdejšího náčelníka Hlavního štábu Československé armády) a pplk. Hanzala.

V průběhu let 1946-1947 byly velkými náklady vybudovány inspektoráty branné výchovy, v nichž se měla uskutečňovat veškerá branná výchova a příprava obyvatelstva. Svaz brannosti však po dvou letech činnosti nemohl vykázat, kromě účasti na různých veřejných oslavách a zorganizování několika spíše sportovních než branných závodů, žádnou organizovanou činnost. Do konce roku 1947 se náplň činnosti vojensky organizovaných jednotek nepodařilo sjednotit.
Ve dnech 20.-25. února 1948 byli přední funkcionáři Svazu brannosti pozatýkáni, krajská velitelství, kanceláře, výcviková střediska a sklady zbraní byly obsazeny příslušníky pohotovostních pluků SNB a příslušníky Lidových milicí a veškerá sportovně branná činnost byla zastavena. Zákonem ze dne 11. Května 1949 byl pak Svaz brannosti oficiálně zrušen a veškerý jeho majetek byl převeden na stát, respektive na vojenskou správu.

Novodobá historie Svazu brannosti začíná 5. května 1992, kdy se nechalo stejnojmenné občanské sdružení zaregistrovat na Ministerstvu vnitra pod číslem VSC 1 – 11714/92 – R. Dnešní Svaz brannosti sice navazuje na předúnorové tradice, ale samozřejmě v dimenzích soudobých požadavků na společenské organizace. Svaz brannosti není členem sdružení technických sportů a činností a nepovažuje se za nástupce žádné ze složek bývalého Svazarmu.
Pilířem porevolučního SB byla základní organizace v Praze 6. Z jejích řad také byli zvoleni všichni členové Českého výkonného výboru. Období vzniku novodobého Svazu brannosti je zvláště pevně spojeno se jmény ing. Jaroslava Kovaříka, Václava Vitanovského a Richarda Dostála.

V dubnu 1993 vznikla samostatná základní organizace SB v České Třebové.

V květnu 1998 vznikla další samostatná organizace SB v Praze 9 – Újezdě nad Lesy, která se po zániku základní organizace v Praze 6 a po rozpadu Českého výkonného výboru na přelomu roku 2002 a 2003, stala nástupnickou organizací a převzala veškerou činnost svazu.

Dnešní svaz brannosti již není polovojenskou organizací, jak tomu bylo v letech 1945-1948. Je občanským sdružením jehož činnost je zaměřena především na obrannou střelbu (podle národních pravidel obranné střelby a mezinárodních pravidel obranné střelby). Stále těsně spolupracuje s armádou a policií ČR, je kolektivním členem Svazu důstojníků a praporčíků AČR. V lednu 2016 se Svaz brannosti stal spolkem.